jak uspořit za vytápění
regulace spotřeby tepla
úvodní strana / jak uspořit za vytápění / regulace spotřeby tepla

Regulace spotřeby tepla a teplotního komfortu pro bydlení


Ideální regulace

Řešíte-li vytápění, je velmi vhodné klást zvláštní důraz na způsob regulace. Ideální regulace (jako v pohádce, že...) je regulace prostá všech špiček a výkyvů a to za předpokladu, že se takto chovají všechny spotřebiče a všechny regulační prvky v systému použité. Taková regulace však zůstává jenom zbožným přáním odborníků. V praxi se k takovému stavu odborník snaží „pouze“ co nejvíce přiblížit, aby zajistil po všech stránkách vyhovující funkci. V každém případě je vyřešení regulace v rodinném domě nebo jakémkoliv objektu jednou z prvořadých záležitostí – pokud uvažujete o úspoře vašich peněz.

Co ovlivňuje regulace?

  • Komfort bydlení
  • Tepelnou pohodu
  • Výslednou spotřebu energie
  • Komfort obsluhy
  • Životnost technologie vytápění
  • Celkovou účinnost vytápění

Body jsou uvedeny v pořadí podle důrazu a zájmu uživatelů - tak, jak to v praxi vidíme nejčastěji.


Jaké regulace jsou nejběžnější pro rodinné domy a byty?

Zpravidla se můžete setkat s těmito nejpoužívanějšími možnostmi:
  • žádná regulace (to bohužel není vtip – velmi často regulace chybí zcela, nebo je vlivem nesprávného nastavení, nebo nevhodného použití  zcela mimo funkci a neplní tak požadované účely správně.) Jak je to ve Vašem případě?
  • prostorový termostat  - základní vypínání chodu kotle podle teploty vzduchu v místnosti
  • termostatické hlavice –  reguluje množství topné vody do radiátoru v závislosti na teplotě vzduchu v místnosti
  • ekvitermní regulace – jemná regulace teploty topné vody, v závislosti na venkovní teplotě
  • kombinace některých, nebo všech výše zmíněných možností
  • Průmyslové regulace pro kotelny nad 50 resp nad 100kW – ovšem ty jsou pro většinu běžných rodinných domů zcela zbytečné, protože v sobě zahrnují registraci a zpracování poruchových stavů technologických zařízení a také řízení jiných prvků, než pouze souvisejících s ovládáním spotřeby tepla.


Prostorové termostaty

Nejčastějším ovládacím prvkem v rodinných domcích a bytech s lokálním topením je prostorový termostat. Jednoduše udržuje nastavenou teplotu vzduchu na požadované hodnotě nejčastěji spínáním kotle. Termostat je nejlevnější možný způsob ovládání kotle a řízení teploty v místnostech.

Co Vám ale prodejci  termostatů neřeknou:
Termostaty tak jak jsou nejčastěji používané – tedy jeden termostat pro dům nebo byt -  jsou především vhodné k použití pouze v malých bytech (1+1, max. 2+1). Pro rodinné domky a větší byty již zdaleka nesplní některá z výše uvedených kritérií uspokojivě.
Proč tomu tak je?

Stačí si uvědomit co se při regulaci termostatem děje.
Termostat je zařízení typu ON/OFF, které v podstatě neumí regulovat. Umí pouze něco vypnout, nebo zapnout. Jeho vlastnosti pro regulaci tedy již po této základní stránce zdaleka nejsou ideální – na výkyvech a špičkách je založena přímo jeho funkce. Zkuste si představit následující modelovou situaci: rodinný dům – přízemí a podkroví, plynový kotel, v obýváku termostat. Když přijde návštěva, je v obýváku rušno – vlivem tepla vyzářeného z těla každé osoby dochází k vnitřním tepelným ziskům. Pokud vedle v kuchyni běží trouba či gril, jistě se také projeví na teplotě v místnosti. Za chvíli je překročena nastavená teplota a termostat vypne plynový kotel. Vlivem vnitřních tepelných zisků je v obýváku pořád dostatečně teplo. Kotel tedy neběží, termostat jej nezapne. 
Co se pak asi děje v místnostech v podkroví, kde spí děti nebo kde třeba píšou u stolu domácí úkoly? Když neběží kotel, zůstanou tam radiátory studené a to bez ohledu na klesající teplotu v místnosti! A to až do doby, kdy návštěva neodejde a dokud nedojde k vychlazení obýváku a opětovnému sepnutí termostatu.

Pokud toto není Vaše představa o komfortním bydlení a tepelné pohodě, pak rovnou pokračujte na ekvitermní regulaci.
 
Termostat nicméně patří mezi nejlevnější zařízení, která při vhodném použití  a správném nastavení umožní dosáhnout alespoň nějakou úsporu energie. Ale k vyhodnocení toho, co pro to má udělat, má k dispozici informaci pouze o teplotě vzduchu a ještě jenom z jediné místnosti. Teplota v ostatních místnostech tedy může být naprosto odlišná a termostat o tom neví a nedokáže s tím nic udělat.
Přestup tepla mezi místnostmi v bytě 1+1 nebo 2+1 je relativně dostačující k tomu, aby se teploty v místnostech vyrovnaly na podobnou úroveň. Zde tedy termostat jakž takž svojí úlohu splní.

U větších a členitějších bytů a u rodinných domů by však měl být mimo jiné právě z tohoto důvodu termostat zcela diskvalifikován z Vašeho výběru jako hlavní regulační prvek.
Pro tyto potřeby je již potřeba použít ekvitermní regulaci, která zajistí o mnoho více „muziky“ za jenom "o trošku" více peněz.


Termostatické ventily a hlavice

jsou neodmyslitelnou součástí každého domu a bytu, kde se vytápí otopnými tělesy.
V samostatné sekci termostatické ventily si přečtěte jak fungují a především co je potřeba řešit, aby mohly fungovat opravdu správně.
Zde jenom dodáme, že jejich funce je podobná jako u termostatu – pouze s jedním, nicméně velmi podstatným rozdílem: "na rozdíl od termostatu jsou hlavice plnohodnotným regulátorem, protože umí nejenom zcela otevřít nebo uzavřít radiátor, ale především proporcionálně regulovat množství topné vody, protékající radiátorem".

V dobře hydraulicky seřízené soustavě se v tomto ohledu velmi přibližujeme výše zmíněné ideální regulaci.

Společné použití termostatických hlavic a ekvitermní regulace je již téměř maximálním možným stupněm regulace radiátorového vytápění.
Ještě větší úsporu tepla pak zaručí spojení ekvitermní regulace s elektronickými hlavicemi.
 


Systémy s elektronickými termostatickými hlavicemi

O těchto úsporných a cenově dostupných chytrých systémech jsme pro vás připravili samostatnou stránku.
 

Ekvitermní regulace - regulace s nejlepším poměrem cena/výkon

– reguluje (nastavuje) teplotu topné vody podle aktuální venkovní teploty. Pokusíme se vám stručně vysvětlit vztah mezi vnitřní teplotou v domě a venkovní teplotou. Pak jistě snadno pochopíte výhody využití této závislosti.

 
Nejprve to nejdůležitější: při průtoku topné vody systémem je předávána energie v podobě tepla a voda se tedy ochlazuje.Ochlazená voda se následně vrací zpět do kotle nebo jiného zdroje tepla. To, že radiátor je ve své spodní části o dost (např. o 20°C) chladnější než nahoře, je tedy zcela logický jev – nikoliv projev závady. Naopak jasným projevem závady je situace, kdy je teplota radiátoru téměř shodná nahoře i dole.  Podrobné vysvětlení je na stránce "co se děje v hydraulicky neseřízené soustavě".

Vždy se při regulaci snažíme omezovat teplotu topné vody na nejnutnější minimum – to je základní předpoklad dosažení energetické úspory.

Všechny domy  ve fázi projektování jsou vždy tepelně a stavebně počítány na tzv. „venkovní výpočtovou teplotu“. Tato teplota se liší podle nadmořské výšky, převládajícího směru a intenzity větrů, stupně zastínění od slunce a dalších klimatických vlivů. Pro Prahu a okolí je venkovní výpočtová teplota obvykle stanovena na -12°C, někde -15°C, na našich horách bývá obvykle stanovena kolem -18°C.

Máte-li tedy v projektové dokumentaci napsáno, že Váš dům má tepelné ztráty 15 kW, pak to znamená, že na vykrytí této ztráty, bude muset váš kotel tímto výkonem topit při dané výpočtové teplotě, tedy např. při -12°C.

Ale pozor! Pokud se venku oteplí, pak tepelná ztráta domu klesá úměrně se stoupající venkovní teplotou, a to až k bodu, kdy při vyrovnání vnitřní teploty domu s venkovní teplotou je tepelná ztráta nulová.  Když je teplota venku i uvnitř stejná, tak již nedochází k předávání tepla. „Křivka“ závislosti těchto teplot však zdaleka nebývá rovnou přímkou, proto pozor na zjednodušování a orientační odhady!

Když projektant počítá energii potřebnou k vytápění, pak (u vodního vytápění – tedy podlahovky nebo radiátorů) vždy určí, jakou teplotu topné vody musíte do systému přivést aby vše fungovalo a o kolik se předáním energie musí topná voda vychladit.

Bývá to určeno tzv. „tepelným spádem“.
Tepelný spád u radiátorů bývá stanoven u panelových domů na 90/70°C u starých soustav, u nově řešených pak obvykle 80/60°C, 75/55°C nebo 85/65°C.
Tedy např. při výpočtové teplotě -12°C by měla do radiátoru téci voda o teplotě 80°C a na výstupu z radiátoru – po vychlazení předáním energie o 20°C – by měla mít teplotu 60°C.

V nízkoteplotních systémech se uvažuje s teplotními spády 55/45°C, 50/40°C, 45/35°C apod. Nízkoteplotním systémem jsou podlahové, stěnové nebo stropní vytápění, ale čím dále častěji také nízkoteplotní soustavy s deskovými otopnými tělesy.

A teď to hlavní: tepelná ztráta domu se mění s měnící se venkovní teplotou. Proto je i minimální potřebná teplota topné vody různá při různých venkovních teplotách.  U každého objektu je tato závislost jiná, ale vždy existuje a vždy se dá výpočtem určit nebo na regulátoru zkusmo – několika pokusy – najít správná hodnota / závislost.
 

Třeba takto (jedná se jen o model pro vysvětlení, nikoliv kopírování reality):

Venkovní teplota            ztráta objektu                  minimální potřebná teplota topné vody.
-12°C                                    15 kW                                   80°C
-7°C                                       12 kW                                   70°C
-2°C                                       9,0 kW                                 60°C
0°C                                        7,5 kW                                 55°C
2°C                                        6,0 kW                                 50°C
7°C                                        4,0 kW                                 40°C
12°C                                      2,5 kW                                 30°C
18°C                                      0,5 kW                                 22°C


A nyní znovu zopakujeme základní pravidlo: „Snahou je vždy omezovat teplotu topné vody na nejnutnější minimum – to je jeden ze základních předpokladů pro dosažení energetických úspor“.

Podstata zajištění úspor i logiky regulace teploty v domě je tedy jasná:  pokud víte, jaká teplota topné vody stačí na „správné“ vyhřátí vašeho domu při různých venkovních teplotách, objednejte u nás ekvitermní regulaci a ta Vám zajistí tepelnou pohodu a ušetří Vaše peníze.  A pokud to nevíte, pak postupujte stejně a tzv. topnou křivku si velmi brzo najdete na regulátoru po pár pokusech – nastavení bývá velmi jednoduché a regulátory bývají  velmi „chytré“.

To je tedy hlavní úloha ekvitermní regulace. Samozřejmě většina ekvitermních regulátorů umožňuje také nastavení časových programů, nočních útlumů apod. Některé pokročilejší ekvitermní regulace umí také zohlednit vnitřní teplotu prostoru referenční místnosti. To sice není z hlediska výsledného efektu úspor to hlavní, ale pomáhá to regulaci „poznat“ chování objektu, rychlost reakce na změnu teploty topné vody atd.  a tím zvýšit komfort i energetické úspory.

Prostorový termostat tedy neumí ovlivnit teplotu topné vody a nikdy se v dosažení úspor nemůže srovnávat s ekvitermní regulací. Z hlediska komfortu je pak termostat spíše řešením z nouze.

Ještě jedna důležitá informace: ekvitermní regulace neumí sama o sobě zohlednit vliv tzv. vnitřních a vnějších zisků (zahřátí objektu od slunce, vliv vaření atd.). Proto je vždy vhodné kombinovat jí s termostatickými hlavicemi, ideálně s jejich elektronickou verzí – což je pak již ta téměř nejvyšší  úroveň v regulaci spotřeby tepla.


Kolik stojí ekvitermní regulace

Ty nejjednodušší verze ekvitermních regulátorů začínají na částce kolem 3.000,- Kč. Jsou vhodné jako provizorní nebo základní řešení k jednoduchým – jednookruhovým systémům s minimálními nároky na komfort. Chytřejší verze s více funkcemi se pohybují v cenách od cca 8.000,- Kč pro jednookruhové verze až po cca 15-20 tis. Kč za víceokruhové verze.
Některé regulátory, resp. jejich ovládací jednotky se mohou instalovat i v bezdrátových verzích – odpadá tím tedy podstatná část nákladů na kabeláže v interieru. 
K samostatným ekvitermním regulátorům je samozřejmě potřeba připočítat periferní a akční prvky – tedy teplotní čidla, propojovací svorkovnice, směšovací ventily a jejich servopohony. Obecně mluvíme o částce od 5 tis do 15 tis. Kč podle velikosti soustavy.

I po sečtení těchto nákladů vychází pořizovací cena ve srovnání s celkovým vlivem na komfort a dosažené úspory jako jedna z nejrychleji návratných investicí do objektu
 
 
Potřebujete cokoliv z oboru vytápění?


Chcete ušetřit za teplo až 75%?


Neváhejte a pošlete nám poptávku.